O mně

foto Jan Žaloudek

Životopis

Publikace

Jsem sociální antropoložka, ale možná bych si mohla začít říkat i gastroložka, nebo stravovědkyně. Dokončila jsem doktorské studium na Fakultě humanitních studií, kde jsem dlouhodobě zkoumala a studovala pohostinství, práci ve službách, spotřební praktiky a JÍDLO :-).

Jak jsem se k tomu dostala?

Ráda bych řekla, že jsem se k této specializaci projedla. Ale ono je to spíš tak, že jsem se k tomu prostudovala – moje láska k jídlu prochází přes mozek.

V roce 2008 jsem začala dělat výzkum v restauraci, protože pro mě představovala jakýsi mikrokosmos, kde lze dobře pozorovat lidské jednání a interakce. Nejsem zdaleka první – slavný sociolog Erving Goffman napsal svou práci Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě na základě pozorování v hotelu a kuchyni.

Při dalším výzkumu, zejména při pozorování v kuchyni, jsem si uvědomila, že jsem až do té doby v podstatě ignorovala samotné jídlo. Díky kuchařům a kuchařkám, kteří mi sem tam nabídli něco na ochutnání, nebo mě nutili hádat, co jím, mi pak konečně došlo, že restauraci nedělají jen lidé, ale i suroviny (včetně mrtvých zvířat), přístroje, spousta horkých věcí, jídlo. JÍDLO!

Pak jsem získala Fulbright-Masarykovo stipendium a odjela na 9 měsíců pokračovat ve studiu na Columbia University v New Yorku. Zjistila jsem, že v USA existují vědecké ústavy, které se zabývají jídlem; že být food scholar je pro Newyorčany nejen označení srozumitelné, ale i sexy. Potkala jsem takové fandy jídla (foodies), co se vykašlali na své tituly z prestižních univerzit, aby mohli dělat číšníky ve vyhlášených restauracích (a splatili tak dluhy za studium). Ocitla jsem se u stolu, kde se vášnivě diskutovalo o nejnovějších gastronomických trendech, a to nad několika druhy kapustových salátů, protože kapusta byla zrovna in.

Co mě tedy zajímá?

Shrnula bych to tak, že mě zajímá, jak lidé zažívají (!), což je natolik široké téma, že mi začíná přerůstat přes mozek i přes žaludek. Zamýšlím se třeba nad tím, jakým způsobem jídlo získává, nebo ztrácí hodnotu; jak se o něm mluví; jak jej lidé vytvářejí a jak pak ono působí na ně; jak se někdo stane expertem na gastronomii; a celkově nad tím, čím člověk je a co člověk jí; o čem rád sní a co rád sní. Je toho hodně a ne všechno se vejde do dizertace a ne všechno splňuje nároky vědy. Co přeteče, zveřejním na KnedlikyLeaks.

Iveta Hajdáková